Jste tu poprvé?

Zaregistrujte se, stačí jen chvilka

  • Uvidíte, co se chystá
    ve vašem domě i okolí
  • Užijete si sousedské vztahy
    bez papírování a dohadů
  • Vše je a bude
    úplně zdarma
Sousedská úskalí

Pokud někde bydlíme, a drtivá většina z nás tak skutečně činí, sousedé nebývají to první, co nás na našem bydlení zajímá. Řešíme, jestli nám byt nebo dům vyhovuje, má dostatek velkých pokojů, použitelnou kuchyňskou linku, dostatek úložných prostor a pěkný výhled. Jestli se dostaneme pohodlně a rychle do práce a spousty dalších faktických dat, která nakonec rozhodnou, zda se právě sem nastěhujeme. U sousedů tak nějak předpokládáme, že pokud zrovna nemíříme do sociálně vyloučené lokality, že to budou stejně slušní a ohleduplní lidé jako my sami. Skutečnost nás však často přesvědčí o opaku, a jak v dalších částech článku uvidíme, pokud v týdnu čtyři noci ze sedmi kvůli binci od sousedů nespíme, naše bydlení se okamžitě promění v peklo na zemi a luxusní kuchyňská linka, ani „za pět minut v práci“, to najednou nespraví. Pojďme se tedy podívat, jaké typy sousedů se mohou v našem okolí vyskytnout.

Soused kutil

Trávíme víkendová poledne za zvuku cirkulárky, brusky nebo vrtačky? Máme pocit, že stěny sousedova bytu už přece musejí mít více děr než je much v létě? Ozývá se ze sousedovy garáže každý večer bouchání kladiva, sykot tlakové trysky nebo prskání svářečky. Máme souseda kutila. Většinou je to milý pán, který nám rád nabrousí nože do sekačky, ale jehož každodenní kutilské úsilí nám prostě jednoho dne poleze na nervy.

Prvním krokem samozřejmě je, pokusit se s ním domluvit. Aby byl klid aspoň v neděli po obědě nebo po večerech. Většině z nás jsou takové hovory nepříjemné a málokdo věří v jejich úspěch, ale nechceme-li se nadobro zbláznit, dělat něco musíme, i když se milý pán může urazit a nůž do sekačky nám už nikdy nenabrousí. Z hlediska legislativy je v tomto bodě dobré mít v obci nebo domovním řádu vyhlášku o omezení hlučných činnosti, jíž se dají projevy kutilství a zahradničení krotit, například nedělním a svátečním zákazem. Ve skutečnosti jsou ovšem taková vyhlášení jen obtížně vymahatelná, a pokud je soused odmítne dodržovat, málokdo s tím kdo něco udělá.

(www.abcnews.com)

Soused zahrádkář

Působí sice nevinně a vypadá jako milovník přírody, ale dokáže být ve skutečnosti velmi otravný. Sekačkou nebo vertikutátorem brázdí zahradu takřka dnem i nocí, víkend nevíkend, svátek nesvátek, trávník musí vypadat jak z katalogu. Věčně zapnutým hlučným čerpadlem z první republiky rozstřikuje po svých záhonech denně hektolitry vody, aby zeleninka prospívala. K chemickému postřiku svých jablůněk zvolí jako na potvoru ten den, kdy po dlouhé době konečně vysvitlo sluníčko, a my jsme s dětmi po nekonečné zimě po obědě na zahradě. Máme tu smůlu, že vítr vane k nám, tudíž nám nezbývá nic jiného, než se sebrat a vzít děti na výlet do blízké cukrárny. Stejně tak možná dospěje k rozhodnutí, že by bylo dobré spálit staré větve, čímž nás donutí pozavírat všechna okna, sundat čerstvě pověšené prádlo a urychleně opustit zahradu.

Pálení větví, listí a suché trávy je ze zákona na zahradách povoleno, některé obce jej mohou regulovat obecní vyhláškou jen na některé dny. Sousedovi je doporučeno, aby pálení nahlásil místně příslušnému hasičskému operačnímu středisku, není to však jeho povinnost. Právní obrana proti kouři není tedy prakticky možná, byť podle Nového občanského zákoníku paragrafy na zamořování kouřem myslí a je právně postižitelné, v praxi je ovšem takový soudní spor jen obtížně představitelný. Soused by nás musel vykuřovat soustavně a nad poměry v místě obvyklé a třeba pálením starých pneumatik. Opět nám zbývá jen pokus přesvědčit souseda, aby to vlhké listí pálil třeba ve všední den a ne když je zrovna venku na opalování.

Soused ekolog

Historka o vypuzení ze zahrady může být nakonec úsměvná, protože větve prostě sousedovi jednoho dne dojdou. Mnohem zásadnější potíž je se sousedem, který topí tuhými palivy, nejlépe uhlím, a neumí to. Neroztopí kotel nejdřív pořádně dřevem, aby dosáhl teploty vhodné pro spalování briket, koksu nebo uhlí. Výsledkem je černý štiplavý kouř z komína, který do půlhodiny zamoří celou vesnici na kilometry daleko. Pro nás to znamená, že na podzim a v zimě denně bojujeme o možnost vyvětrat si a letíme z práce aspoň na chvilku otevřít okna, než soused zatopí. Vysloveně tragická varianta je paličatý ekolog, který do kotle strčí všechno, co mu přijde pod ruku. Řada lidí pálí v kotlích možné i nemožné – starý nábytek, hadry, plasty a veškerý odpad z domácnosti, aby nemuseli platit popelnici.

V tomto případě se na první pohled zdá, že máme víc možností. Zákony nejenže topení v domácích kotlích upravují, ale od ledna 2017 můžou obce přijít na kontrolu sousedova kotle, a pokud zjistí pochybení, mají možnost udělit pokutu. V praxi je ovšem jen obtížně představitelné žít dál pokojně se sousedem, který ví, že jsme na něj zavolali kontrolu. Zřejmě nás přestane zdravit, to v tom lepším případě. V tom horším si už nebude dělat vůbec žádné skrupule a k sousedské válce je v tomto případě dobře našlápnuto. Opět si tedy musíme každý krok dobře rozmyslet a i když víme, že jsme v právu, musíme postupovat velmi citlivě, protože jednou od něho budeme chtít podepsat souhlas s přístavbou. Může nám to připadat nespravedlivé, ale je to tak.

(www.denik.cz)

Soused ochlasta

Uřvané grilovačky, techno mejdany, zahradní party, domácí diskotéky. Soused bez bujaré společnosti jakoby neexistoval a bez lahve ohnivé vody jakbysmet. Jednou za čas se to dá snést, ale pokud je ochlasta kombinován s erotomanem a my každou druhou noc posloucháme dámské chichotání, které se posléze promění v charakteristické vzdychání a úpění, jsme zralí na odvoz do nejbližšího zařízení pro léčbu duševních chorob.

Soused ochlasta je se sousedem ekologem skutečně asi nejhorší kategorií sousedů. Přestože i tady máme oporu v zákonech a zejména noční klid je jednou z našich základních výsad, v běžném životě mnoho nezmůžeme. Buď se k mejdanu přidáme, nebo, disponujeme-li patřičným svalovým vybavením, si pořádek sjednáme ručně, což ve většině případů je skutečně jediným účinným prostředkem. Máme-li strach z konfrontace, nezbývá než počkat až soused pojde na otravu alkoholem nebo se odstěhovat. Zavoláme-li na souseda policii, je nad slunce jasnější, že příští mejdan bude o to hlasitější a bujařejší, přičemž zpoza plotu nádavkem obdržíme několik peprných označení.

Soused dobrák

Podle všeho si tedy přejeme souseda laskavého, pozorného, který s námi prohodí pár přátelských slov, vezme nám poštu a půjčí štěpkovač. Ovšem i tady číhají značná úskalí, zvlášť když je soused osamocen a nevynechá jedinou příležitost, aby nás u plotu odchytil, aby nám mohl vylíčit třicet let starou historku, kterou jsme od něj slyšeli asi padesátkrát a pokaždé se jí ze slušnosti zasmějeme. Neustále nás zve na kávu nebo na skleničku, přičemž toto sousedské posezení se změní v nekonečné hodiny monogolu, kde se od souseda dozvíme historii jeho rodiny, zážitky prarodičů z několika světových válečných konfliktů, vše o jeho hospitalizacích a diagnózách. Poví nám, který starosta si kolik a čeho nakradl a co právě koluje vsí. S rozpačitým úsměvem si od něho bereme bublaninu právě vytaženou z trouby, přestože jsme mu několikrát vysvětlili, že bílé jedy v podobě mouky a cukru už řadu let nekonzumujeme. Z domu tak vycházíme pouze v neděli dopoledne, kdy běží Objektiv a Toulavá kamera nebo večer v období hlavních zpravodajských relací.

Vyjít se sousedy je prostě úkol nelehký, zvlášť když se nám na první pohled zdají úplně normální a schopní domluvy. Bohužel, „lidé jsou různé“ a do hlav jim nevidíme. Kolikrát nevinně vypadající příhoda může spustit řetězec bitev a naschválů, kdy se nakonec boj přenese do okolí a proti sobě jdou dvě znesvářené frakce těch, kteří stojí za námi a těch, co stojí za ním. Je velmi těžké tyto situace řešit, hlavně v případech, kdy jsme si jisti svou pravdou, navíc podloženou legislativou. Když nepomůže dohoda, občas zafunguje „výměnný obchod“. Nabídneme sousedovi, že když nebude v neděli sekat, porazíme ten smrk u plotu, co mu tolik stíní. Obecně však platí, že moudřejší ustoupí, ale zároveň také to, že nechat se dobrovolně věznit a omezovat ve vlastním domě nebo bytě, jen pro to, aby byl klid, taky není dobře.

(úvodní foto: www.fungate.cz)

Fotografie ke článku

Komentáře ke článku

Další články v sekci

Město

Služby

Společenstva

Nabídka realit

Magazín

Nábytek

Poradny

Lokality