Pražská teplárenská soustava je evropským unikátem

Výhodnější je využívat dálkové teplo oproti lokálním kotelnám

Dálkové teplo přináší řadu výhod včetně své ekologičnosti. Díky Pražské teplárenské soustavě se v Praze podařilo výrazně snížit počet malých lokálních kotelen, které emisemi z nízkých komínů zatěžovaly své okolí. Výroba tepla centrálním způsobem též umožňuje využít různé zdroje energie – různá paliva, energii ze spalování odpadů, společnou výrobu elektřiny a tepla. Účinnost paliva je v centrálních zdrojích využita mnohem efektivněji. Velkou výhodou je i bezobslužnost a bezpečnost.

Dálkové vytápění je komplexní službou, kde jedinou vaší starostí je otočení ventilu na radiátoru. Nevyžaduje investice ani do vlastní kotelny ani do její obsluhy a údržby, se kterou si často obyvatelé bytových domů neví rady.

Čistý zdroj tepla

Nutno podotknout, že Praha je velmi členitá a rozvod sítí zde není jednoduchou záležitostí. Elektrárna v Mělníku je hlavním zdrojem a pokrývá rozhodující část odběratelů připojených na soustavu. Zbylé zdroje Pražské teplárenské jsou koncipovány jako špičkové a případně záložní. Nápad přivést teplo z Mělníka a nahradit lokální kotelny vedl k dramatickému snížení emisí v Praze, přičemž elektrárna Mělník, nyní patřící ČEZu, ostatně shodně jako i zbylé zdroje Pražské teplárenské soustavy přímo v hlavním městě, disponuje nejnovějšími proti emisními technologiemi.

Věděli jste, že...

Délka tepelných sítí v Praze je přibližně 550 km, přičemž tepelný napaječ o průměru trubek 1,2 metru z Mělníka do Třeboradic je dlouhý 34 km. Díky velmi účinné izolaci potrubí vychladne oběhová voda při průchodu trasou ze zdroje až k vám domů o pouhé dva stupně Celsia.

U zrodu stál František Křižík

O celou důmyslnou síť se stará od počátku devadesátých let Pražská teplárenská, a.s. Historicky ale navazuje na zkušenosti mnohem starší – Elektrické podniky královského hlavního města Prahy byly založeny Františkem Křižíkem již v roce 1897, tedy před 120 lety. Aktuálně v Praze pokrývá čtvrtinu trhu s tepelnou energií.

Vznik Pražské teplárenské soustavy

Vše začalo v Holešovicích, v areálu bývalé Elektrárny Holešovice. Pro oblast Holešovic byly první dodávky teplárenské páry zahájeny v roce 1928. Na druhém břehu Vltavy došlo v období mezi roky 1960 – 1973 postupně ke zprovoznění zdrojů – teplárny Veleslavín, Michle a Malešice a výtopna Třeboradice. Mezi roky 1987 a 1995 přivedli k životu myšlenku vést do Prahy teplo tepelným napájením z teplárny Mělník a jednotlivé zdroje propojit do jedné soustavy – tím vznikla páteřní síť Pražské teplárenské soustavy.

Raženou štolou do Holešovic

V roce 2012 se soustavu podařilo prostřednictvím tepelného napáječe Libeň – Holešovice rozšířit na levý břeh Vltavy raženou štolou pod řekou. A tak v Holešovicích v roce 2013 začala postupná obnova tamějších tepelných sítí a přechod z původní zastaralé parovodní dodávky z lokálního zdroje na horkovodní rozvod z Mělníka. Naposledy přibyl do soustavy nový horkovodní zdroj THOL4, který se stal pro oblast Holešovic nejúčinnějším záložním zdrojem v rámci celé Pražské teplárenské soustavy.

Pražskou teplárenskou můžete sledovat na FB a Twitteru.

Kontakt na Pražská teplárenská a.s.

Zdroj foto: Pražská teplárenská a.s.